Jakákoli motorová vozidla je možné parkovat pouze na místech tomu určených, tj. v garážích nebo na garážových či obecně parkovacích stáních (§ 21, § 30 a Přílohy č. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb.,
o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů). Jedinou možností, kdy lze motorová vozidla umístit do společných prostor bytového domu, je vypustit veškeré provozní kapaliny motorového vozidla – benzin, motorový olej, brzdové kapaliny atp. Tuto povinnost nelze obejít ani úpravou ve stanovách. Pokud by se od této povinnosti stanovy odchylovaly, jednalo by se
o absolutně neplatné ustanovení, a tedy i o ustanovení neaplikovatelné.
Jak stanoví § 694 odst. 1 a § 696 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ObčZ“), tak jednání v běžných záležitostech rodiny jednoho manžela zavazuje manžela druhého. Běžnou záležitostí se rozumí i majetkové poměry, které souvisí s rodinnou domácností. Navíc, jak
i potvrdil Nejvyšší soud, tak u manželů postačí, aby se na shromáždění dostavil jeden z nich a nemusí se přitom prokazovat plnou mocí (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1859/2019). Výjimkou by bylo pouze zmenšení podílu na společných částech domu; pokud by však byli přítomni oba manželé, není třeba písemné plné moci. Takovou skutečnost totiž nelze považovat
za běžnou záležitost a je třeba mít buďto písemné potvrzení o názoru nepřítomného manžela nebo písemnou plnou moc. Za dostatečnou formu se považuje i e-mail či SMS, pokud je tento kontakt uveden přímo u toho manžela, který není přítomen (společný e-mail či telefonní číslo v těchto záležitostech nelze brát za dostačující).
Ano. Nicméně je vhodné lhůtu uvést do textu stanov. I bez uvedení lhůty lze v rámci právních zvyklostí označit za dostatečné naplnění informační povinnosti ze strany statutárního orgánu obecně, pokud je dotaz zodpovězen do 30 dnů ode dne jeho doručení předsedovi SVJ či předsedovi výboru SVJ nebo jinému členovi statutárního orgánu (výboru). Bez uvedení této lhůty do stanov si však nelze odpověď do 30 dnů vynucovat. Zde je však třeba doplnit, že předseda SVJ či předseda výboru SVJ je povinen poskytovat součinnost, tudíž nezodpovězení dotazu v přiměřené době může ohrozit i důvěru, která je do předsedy SVJ či předsedy výboru SVJ vložena jeho volbou.
Ano, neboť se jedná o výkon funkce dle § 6 odst. 1 písm. c) bod 1. zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nikoli o obdobu zaměstnání ve smyslu DPP či DPČ. Znamená to tedy, že odměny členům orgánů společenství vlastníků jsou příjmem ze závislé činnosti, který podléhá odvodům na zdravotní a sociální pojištění a také odvodům na daních z příjmu. Pravidelnost
či nepravidelnost platby odměn v tomto přitom nehraje žádnou roli. Je však třeba zdůraznit, že dle
§ 1208 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, do působnosti shromáždění SVJ patří rozhodování o výši odměn členů volených orgánů. Zápis v obchodním rejstříku, resp. v Rejstříku společenství vlastníků jednotek, tak není rozhodujícím momentem pro splnění odvodové povinnosti na zdravotní pojištění, neboť ze zákona zvolením člena voleného orgánu společenství vlastníků jednotek automaticky nevzniká nárok na odměnu. Tuto odměnu musí vždy výslovně schválit shromáždění, a stejně tak musí být vysloveně schválena i jeho výše.
Jedinou hranici může nastavit pouze zákon (rozsudek NS ČR ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2998/2020). Je tedy dána maximální hranice, ale minimální ne. Pokud by však stanovy žádnou sankci nestanovovaly, tak je nutné aplikovat nejvyšší hranici, která dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, činí 50 Kč.
Je však třeba doplnit, že jelikož došlo k významné inflaci, lze volbu 1 Kč považovat za nevhodnou. Doporučuje se tedy ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb., v praxi aplikovat alespoň tříkorunou hranici.
Současná právní úprava žádnou lhůtu pro toto oznámení nestanoví. Pouze § 12 zákona č. 67/2013 Sb., stanoví, že příjemce služeb oznámí poskytovateli služeb písemně a bez zbytečného odkladu změny
v počtu osob rozhodných pro rozúčtování. Je však třeba upozornit na to, že není rozhodné, jak dlouho daný člověk v bytové jednotce pobývá, ale zda tam má tzv. domácnost, tedy zda má v plánu se na dané místo pravidelně vracet a uvádět tuto adresu jako adresu, kde bude daná osoba k zastižení. Ovšem dle ustálené praxe se v tomto případě lhůtou bez zbytečného odkladu rozumí 3 měsíce.
Je pro vhodné, aby i stanovy nebyly v rozporu s touto ustálenou praxí. Například lhůta 1 měsíce nelze brát jako rozhodná pro to, zda tam daná osoba bude či nebude mít domácnost. Dále je třeba doplnit, že i v případě, že je dítě ve střídavé péči, tak domácnost druhého rodiče není rozhodná pro rozúčtování a nahlášení další osoby, neboť domácnost dítěte je určena dle jeho trvalého bydliště a dle toho,
kde má základní či střední školu či lékaře. Právní předpisy týkající se nemocenského pojištění sice definují domácnost dítěte u obou rodičů, pokud je svěřeno do střídavé péče [viz § 3 odst. v) zákona
č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů], avšak z pohledu trvalého usazení dítěte a jeho příslušnosti k správním a soudním orgánům má být touto domácností ta, která je určena jeho trvalým bydlištěm a zejména pak ta, kde dítě tráví více času. Pokud nemá dítě u rodiče trvalé bydliště, nelze se na něm dožadovat nahlášení tohoto dítě jako další osoby v domácnosti, jejíž přítomnost je rozhodná pro rozúčtování. Výjimka stanovená zákonem o nemocenském pojištění je aplikována totiž pouze na případy péče o nemocné dítě, kdy se o dítě nemůže z objektivních důvodů starat ten rodič, u něhož má trvalé bydliště.
Taková situace nastat může a je skutečně legální, byť nedoporučovaná. Jak totiž uvádí § 1221 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ObčZ“), tak na právní úpravu SVJ lze užít právní úpravu spolků, která je zakotvena v § 214 a násl. ObčZ. V případě neuvedení délky funkčního období členů volených orgánů SVJ se tak bude postupovat dle § 246 odst. 1 ObčZ. To stanoví, že pokud není ve stanovách funkční období uvedeno, je pětileté. Ovšem délka funkčního období je obligatorní náležitostí stanov a neměl by tak pro ideální právní určitost tento údaj ve stanovách chybět.
Ne, není. Fakticky stanovy mohou určit i 50leté období. Takto dlouhé období však může být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ObčZ“). S přihlédnutím k nejdelšímu funkčnímu období, které právní řád České republiky vůbec zná [tj. funkční období 10 let u soudců Ústavního soudu ČR (čl. 84 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, v platném znění)], lze konstatovat, že za rozporné s dobrými mravy, a tudíž neplatné, je možno považovat každé funkční období, jež překračuje dobu 10 let. Ovšem je otázkou, zda by se soud vůbec takovou případnou žalobou zabýval. Existují totiž názory, že jelikož se ve spolcích a SVJ sdružují lidé stejného zájmu, je přípustné, aby jejich funkční období bylo stanoveno i na desítky let.
Zároveň je nutné od sebe odlišovat funkční období orgánů SVJ od funkčního období orgánů bytových družstev a družstev obecně. U nich je totiž možné dle § 632 věty první zákona č. 90/2012 Sb.,
o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, možné stanovit maximálně 5leté funkční období.
Ne, v případě SVJ nemusí. Žádná právní norma vztahující se k SVJ toto pravidlo nestanoví. Jiná situace je však v případě volených orgánů družstev, resp. bytových družstev. Dle § 632 věty druhé zákona
č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, funkční období členů voleného orgánu končí všem jeho členům stejně; to platí i pro delegáty. To znamená, že i pokud by byl některý z členů tohoto orgánu zvolen jako náhradník uprostřed funkčního období ostatních členů tohoto voleného orgánu, skončí jeho funkční období
ve stejný den jako těm, kteří byli členy daného voleného orgánu po celou dobu. Je však důležité doplnit, že tímto ustanovením není myšleno to, aby délka funkčního období pro členy v jednotlivých volených orgánech družstva (představenstvo, kontrolní komise, jiné orgány) byla ve stanovách určena ve stejné délce. Zároveň však nesmí být překročena maximální 5letá doba stanovená § 632 větou první zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů.
V případě počítání lhůt je rozhodné, zda se jedná o lhůtu počítanou dle dnů, týdnů, měsíců nebo let [viz § 605 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ObčZ“)]. V případě,
že je lhůta určená dle dnů, tak první den počítané lhůty následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek (§ 605 odst. 1 ObčZ). Pokud je lhůta určená týdnem, měsícem nebo rokem, připadá její konec
na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce (§ 605 odst. 2 ObčZ); tj. typicky únor nebo měsíce, které čítají 30, nikoli 31 dnů. Pokud je však např. domluvena měsíční lhůta, která počíná 30. dubna, znamená to, že i konec této lhůty připadne na 30. května. Naopak kdyby ale měsíční lhůta počala běžet dne 31. května, její konec připadne na 30. června. Zvlášť se počítá i lhůta určená hodinami a minutami.
Dále je u konce lhůty nutné sledovat, na jaký den připadá poslední den lhůty, Pokud totiž poslední den lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující (§ 607 ObčZ). Zároveň je nutné neopomínat, že pokud je právní vztah ujednán na polovinu měsíce, tak se tím rozumí 15 dnů. Středem měsíce se pak rozumí jeho patnáctý den (§ 606 odst. 1 ObčZ). Zároveň je důležité myslet i na to, že doba není lhůta!
Toto přesvědčení je milné. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty,
ve znění pozdějších předpisů, musí být vyúčtování o skutečné výši nákladů a záloh za jednotlivé služby poskytované dle § 67/2013 Sb., zasláno do 4 měsíců od konce zúčtovacího období (za zúčtovací období se zpravidla považuje kalendářní rok, neurčí-li stanovy daného SVJ něco jiného). Tudíž vyúčtování může být zasláno i 31. 3. daného roku. Dále § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., stanoví, že přeplatky nebo nedoplatky jsou splatné v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Pokud tedy např. stanovy neurčí lhůtu jinou, počítají se 4 měsíce ode dne doručení vyúčtování. Splatnost v tomto případě by tak byla určena nejpozději na 31. 7. (bylo-li vyúčtování doručeno 31. 3.) nebo na nejbližší pracovní den, pokud by tento den připadl na víkend.
